pondělí 26. ledna 2015

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek..

Moje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?)
Viděli jste seriál Gilmorova děvčata? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám.
Když bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za to, jak tuhle situaci zvládala, aniž bych já osobně pocítila nějaké strádání.
V pubertě jsme si s mamkou prožívaly chvílema vyhrocené situace, protože jsem byla správný puberťák, kterému ubližuje celý svět a ráda jsem se hádala. Naštěstí jsem velmi brzy poznala svého bývalého přítele - nebylo mi ještě ani patnáct - a díky němu jsem se hodně uklidnila. A i v tomhle období se mamka zachovala spíš jako má kamarádka, než jako rodič. Moje kamarádka nemohla mít přítele ještě ani v 18cti letech, protože jí to rodiče zakazovali. Já jsem si ve čtrnácti dovedla domů přítele a od té doby se stal součástí naší rodiny - ve chvíli, co uhodilo mých patnáct mě mamka zavedla ke gynekoložce a obstarala prášky, protože díky svému mládí nebyla naivní. Už v šestnácti jsem u něj mohla spávat a když jsme v osmnácti začali řešit společné bydlení, mamka na to zareagovala "Já vám do toho nebudu mluvit, pokud si to chcete zkusit - zkuste." Nakonec z toho sešlo, protože jsem byla jediná, kdo to zkoušet chtěl.
Nakonec se ukázalo, že maminka beze mě neumí jen tak přežívat - když jsem se odstěhovala kvůli vysoké, první rok velice trpěla. Druhý rok trpěla ještě víc, protože jsme se s přítelem rozešli a já jsem přestala jezdívat domů každý víkend. Už je to třetí rok, co jsem mimo domov a mamča se s tím konečně docela vyrovnala. Ale musím říct, že když jsem mimo domov víc jak 14 dní, hrozně se tam pak těším - nejvíc na rána a odpoledne, kdy s mamkou jen tak sedíme v kuchyni a řešíme všechny naše zážitky.
Protože to je ta nejúžasnější věc na našem vztahu - můžu s ní řešit uplně cokoli, nikdy jsem před ní nemusela mít žádné tajemství. Ke všemu mi řekne svůj názor, ale nikdy mi v ničem nebrání nebo nenadává za blbosti, kterých jsem za svůj život udělala už dost.
Ačkoli není ten objímací typ - čili uplný opak mě, která potřebuje stále nějaký tělesný kontakt, celý život vím, že jsem pro ni nejdůležitější člověk na světě (samozřejmě společně s mými sourozenci). Ona je ten typ osoby, která pro své děti udělá cokoli na světě, vždy myslí v první řadě na ně a pak až na sebe, vzdala by se čehokoli jen proto, abychom byli šťastní.
Když jsem byla díky svému bývalému šťastná, byla šťastná ona. Když jsem přišla s tím, že se se mnou rozešel, celé dny a noci seděla u mé postele a hlídala, jestli dokáži spát, jíst, dýchat (a že to bylo v prvních chvílích hodně těžké). Když jsem chtěla jít na školu, kterou nikdo v naší rodině nechápe, stejně mě na ni poslala. Když jsem chtěla jít na gympl, proti kterému hodně zbrojila, stejně jsem tam nakonec šla. Celou dobu mi dovoluje jít cestou, kterou si sama volím - rozhodně nejsem rozmazlované dítě, protože já si často volím špatně a ona to ví. Ale nechá mě šlápnout vedle, pak se mě snaží z toho hnoje, do kterého padám tahat a opět posílat na další cestu. Když jsem šťastná, je šťastná se mnou - když trpím, trpí 2x víc.
Je to člověk, kterému jsem nejvíc vděčná a kterého za vše bezmezně miluji. Vím, že i kdyby se ke mně všichni otočili zády, ona by to nikdy neudělala. Mám skvělý život a za všechno vděčím hlavně jí!

úterý 20. ledna 2015

Co ty tady tak ležíš ?!

Jak se pozná, že jsi zamilovaná? - Tak, že jsem schopna celý týden myslet na jeden jediný krátký polibek..


Ačkoli nerada moralizuji nebo dělám přednášky, tenhle článek se ponese trochu v takovém duchu..
V sobotu oslavil můj milovaný bratránek 18 let a já (jakož jedna z nejdůležitějších žen jeho života, jak často říkam), jsem byla společně s Nejmilovanější-odpólovačem a Magnetem pozvána na oslavu. S těžkým srdcem musím konstatovat, že jsme tam opět byli nejstarší - to už se asi časem stane běžné. A po téhle oslavě jsme si možná začli trochu vážit naší životní vyrovnanosti, která přišla se stářím (samozřejmě nadsázka, zas nejsme o tolik starší a blbí jsme taky ještě dost).. Prožili jsme si typickou oslavu náctiletých.
Vše se neslo v duchu veselí, dokud nenastala půlnoc. Nebojte, nešli jsme vyvolávat duchy, i když bych se tomu vlastě vůbec nedivila.. Po půlnoci se musela Nejmilovanější ujmout Myšáka a udělat s ní několik koleček kolem hospody, protože jí bylo zle. Po chvíli se zdálo, že pochoový tábor mé Nejmilovanější zabral a mohla by si na tom založit živnost.. Myšák byla v cajku - ale asi jen na 5min, než šla objímat záchodovou mísu.. Ta se jí bohužel urputně bránila a vyhýbala, takže to nakonec bylo všude možně, jen ne v ní. Samozřejmě, co všichni vždy udělají jako první? Utíkají za mnou, abych tuhle situaci šla vyřešit. Bohužel pro mě i pro ostatní, na tohle jsem ta nejméně vhodná osoba- už jen tím, že sem píšu o zvratcích, je dost velká pravděpodobnost, že se pobliju. Nadruhou stranu, jsem dobrá kamarádka a tak jsem se i zachovala - a statečně vykročila k záchodu.. Tam jsem ovšem byla jen 2 sekundy, zhodnotila situaci a zbaběle zdrhla.. Jelikož mě Magnet už velice dobře zná, hned mě odvedl na čerstvý vzduch. Nebezpečný okamžik, kdy jsme se přiopilí ocitli sami venku narušila vážná prosba na Magneta, aby šel prosím honem dovnitř. Uvnitř nás čekala spoušť, jedna slečna v bezvědomí a vystresované okolí. Slečna samozřejmě v bezvědomí, protože byla uplně na šrot. Vzhledem k faktu, že Magnet je už pár let záchranář, hned se jí ujal. A já mezi tím dostala za úkol odvést její histerickou kamarádku, která brečela, že slečna umře (upřímně, ačkoli jsem ji uklidňovala jak se dalo, jednu chvíli jsem si to myslela i já, ta holka vypadala hrozně). Nakonec začala mrtvola na zemi aspoň blít a trochu reagovat, ve chvíli, kdy jsem navrhovala, jestli bychom neměli zavolat záchranku.
To, že se slečna začala aspoň trochu hýbat, přimělo ostatní k činnosti a začali podnikat marné pokusy ji dostat na nohy, aby se vychodila. Samozřejmě dělali všechno jinak, než jim řekl kvalifikovaný záchranář. Ve výsledku to vypadalo tak, že jsme s Magnetem a Nejmilovanější rezignovali, seděli v klídku před hospodou a nechali ostatní dělat, co chtějí, když jsou tak chytří. Nakonec to Nejmilovanější psychicky nezvládla a šla ostatním vynadat do krav - po tomhle se všichni trochu vzpamatovali a opět přiběhli za Magnetem, co mají dělat.. Takže jsme znovu slečnu pokládali na zem do stabilizované polohy a čekali, až se trochu prospí a pořádně se vyblije (jedna z chvil, která zapříčinila fakt, že jsem zbytek noci strávila venku).
Aby té komedie nebylo málo, za chvilku přišla za Magnetem další slečna, že je jí špatně. Takže ji položil na zem, dal jí nohy na židli a nechal ji odpočívat.. Vypadalo to, jako by si slečna chtěla dát na chvilku voraz a hodit nohy nahoru. Takže když šel bratránek kolem, pořádně ji zpucoval "co ta tam jako tak leží". No kabaret hadra proti tomuhle.
Nakonec jsem zavolala mamce polomrtvé slečny, aby si pro ni někdo přišel, protože mi vážně vadilo, že kdyby se tam s ní něco kvůli těm blbcům stalo, tak za to může Myšák a Magnet, protože jakožto zdravotníci jí musí podle zákona pomoct.

A kdy se dostanu k moralizování? Právě teď.. Nebudu nikomu říkat, aby si dával pozor na alkohol a snažil se nezřídit. Chápu, že tohle člověk občas neuhlídá, i já s tím mám své zkušenosti. Ale když už se vám stane něco takového a nebo když budete svědky takovýchto událostí, vždy poslouchejte člověka, který ví, co má dělat. Jen díky tomu, že jsem věděla, že tam máme záchranáře, jsem byla naprosto klidná.. A kdyby mi v tu chvíli řekl, že mám skočit z okna, protože to té slečně pomůže, tak to prostě udělám!! Pokud budete mít v takových situacích štěstí, jako my, že tam budete mít zdravotníka, tak sakra dělejte co vám říká! Tihle lidé běžně zachraňují životy a ví, co v takových situacích dělat a nejsou zdravotníky jen tak pro nic za nic!

pondělí 19. ledna 2015

Fatwa: život pod hrozbou smrti - Jacky Trevane


Autobiografická knížka líčí zážitky Jacky, která když jela do Egypta na dovolenou, nikdy netušila, že zde potká svého budoucího manžela. Kvůli němu následně opustila svůj normální život a odstěhovala se do Egypta - do kultury uplně odlišné od té její, kde jsou pro nás nepředstavitelné věci zcela normální. Zpočátku se snažila začlenit, změnit, chápat, ale postupně pochopila, že to opravdu nejde... Svému manželovi porodila dvě dcery, se kterýma musela následně z Egypta uprchnout, protože ji on, i jeho rodina, psychicky a fyzicky týrali. Naštěstí pro ni se útěk zdařil a ona se mohla vrátit ke své rodině.. Spousta žen takové štěstí nemá - pokud by ji chytili, zcela beztrestně by ji mohl manžel zabít.


Kniha se mi moc líbila, protože mám strašně ráda autobiografické knihy a také příběhy odehrávající se v prostředí nám kulturně úplně odlišném. Absolutně mi ale nejde do hlavy, že by mohl být někdo tak blbý (s prominutím), že by si po týdnu známosti vzal cizího člověka a ještě navíc z Egypta. Člověk nechápe, jak mohou být v dnešní době některé holky pitomé. Nadruhou stranu je dobře, že se o tom autorka rozhodla takhle veřejně promluvit, snad to aspoň trochu pomůže k pochopení cizí kultury a lidé si uvědomí, že my do ní prostě nepatříme, ať se snažíme jakkoli.
Snažím se četbou takových knih trochu více pochopit muslimskou společnost, ale asi to nikdy zcela nezvládnu. Je to zřejmě tím, že jsem byla vychována v uplně jiném světě, mám jiné názory a jiné chápání. Přesto nemůžu nepodotknout, že to, co se tam děje ženám, je opravdu hrozné. Samozřejmě ne všem ženám - je zde jistě i spousta mužů, kteří mají naše pokrokovější myšlení a berou svou ženu jako životní partnerku, která je mu rovna.
Neumím si představit, že v dnešní moderní společnosti je tohle ještě možné. Nadruhou stranu, lidé si za to mohou sami. Velká část populace o tomhle světě neví vůbec nic, nezajímá je to, protože se jich to netýká. A naopak - některé muslimky jsou se svým životem spokojené a vzdorují jakékoli změně - opět je to jistě výchovou. V takovýchto podmínkách se zcela jistě něco jen tak nezmění.
Knihu každopádně doporučuji všem!

pátek 16. ledna 2015

... protože Tě miluji..

Hodně se teď učím, což s sebou přináší i časté chvíle nudy - a to u mě znamená jediné - furt přemýšlím a uvažuju. Zvlášť teď, když mám nad čím uvažovat.. Teda neměla bych, myslela jsem, že mám ve všem jasno, ale stačí jeden týden a člověk má zas život uplně pomíchaný..


Každopádně mé myšlenkové pochody mě zavedly ke dvou docela blbým závěrům.. Pořád totiž přemýšlím, zda se řídit srdcem, které mě tolikrát zklamalo, nebo rozumem (který taky není uplně ideální) a nebo nechat všechno jen tak plynout (což jsem už párkrát zkoušela a nikdy jsem to dlouho nevydržela)..
A došla jsem k závěru, že já asi nikdy nedokážu být s člověkem, kterého miluji, šťastná. A to proto, že když někoho začnu milovat, tak se každou sekundu užírám strachem, že ho ztratím. A není to jen tím, že už se mi to stalo.. Je to tím, že mám takovou povahu - protože vím, že když jsem zamilovaná, dokážu dát v sázku uplně všechno.. A pak taky můžu všechno ztratit.. Už jsem zažila tu ukrutnou bolest a prázdnotu, která v člověku zůstane po odchodu toho druhého. A tak jsem se začala tomuto pocitu bránit - odmítám toho, kterého miluji tak, jako nikdy nikoho a který miluje mě (jen svým zvláštním arogantním způsobem) a obracím se k tomu, o kom vím, že ho dost možná nikdy milovat nezvládnu.. A když to nebude tenhle, bude to někdo jiný, koho nedokážu milovat - jen s takovým budu klidná.. Protože budu vědět, že když ten člověk jednou odejde, tak mě to nepoloží.. Že když mi ublíží, tak mi nikdy nezůstane jizva, protože mi nikdy nedokáže ublížit pořádně.
Stále ještě sedím ve své krásné pomyslné bublině a nikoho nepouštím dál. Ačkoli se k ní posadil člověk, který začal ťukat a ťukat a snaží se ji rozbít.. A já ji silou vůle držím pohromadě, protože vím, že až se rozbije, rozbije se tím uplně všechno.. Vím to, ale přesto nevím, jestli ji tak dokážu udržet napořád, protože přece jen je ze skla..
My dva se trápíme spolu a trápíme se od sebe.. 100x začínáme a 100x končíme a pak zase stejně začínáme...
Život je občas sranda..

středa 14. ledna 2015

Nech to být a věř na osud


Věříte na osud? Já ano..
Taky věřím na to, že k naplnění osudu musí přijít ta správná chvíle.
A věříte na osudovou lásku? Já ano..
A věřím, že mého osudového jsem už potkala, jen nám zatím není dáno být spolu.. zase.. Myslím si, že ke všemu musí vyzrát ten správný čas. A i když mezi tím budem mít po boku několik další jiných osob, jednou budem spolu - pokud to tak má být. A pokud to tak být nemá, tak tohle je jen má dnešní slabá chvíle a nebude to tak. Bude to jinak, mým osudovým bude někdo jiný.
Jen jsem dnes pochopila, že osudu se člověk neubrání. Takže má slova vykřičená v bolesti "i kdybychom spolu někdy měli být, tak udělám vše proto, abychom nebyli." Byla opravdu jen slova. Dnešním dnem jsem pochopila, že ať dělá člověk cokoli, at říká cokoli a ať potká kohokoli, osudu se nevyhne. Pravdou je - a teď se musím bičovat - že já už se ani nesnažím tomu nějak bránit.. Bráním se jen tím, že v nesprávnou chvíli nepiju alkohol, protože alkohol je všemocný a velmi lehce se na něj vymlouvá, ale není to omluva. A taky tím, že ve slabé chvíli se dokážu zvednout a odejít... Ale co když to jednou nezvládnu?

"Uvědom si, že když mě tam s ním necháš samotnou, tak za to nebudu moct já, ani alkohol, ale TY!" - "Jo takhle.. Tak můžeš to zkusit, třeba to pak obstojí u soudu."

Posledních pár dní se pohybuji na tak tenkém ledě, že už spíše plavu v roztopené vodě. Ale zatím zvládám držet hlavu nad hladinou i když bych se nejraději vzdala a s klidem se potopila. Ale když jsem začala nový vztah na základě rozumu, snažím si ten rozum uchovat i nadále. I když je to sakra těžké, když rozum říká uplně něco jiného než srdce (které je prostě a jednoduše masochista a ráda bych ho vyměnila za nějaké normální - nějaký zájemce?).. Ale vzhledem k tomu, že já jsem člověk, co neudrží nikdy srdce moc dlouho na uzdě (už teď je ten rozum chvilkama mlhavý), tak vůbec nevím, jak dlouho to takto budu zvládat. Protože ačkoli věřím, že vše, co se má stát, se stejně stane, věřím taky tomu, že my ten náš osud můžem trochu ovlivnit. A já ho ovlivňuji uplně ožrale. "Za ty tři měsíce, co jsem tě neviděl, ses hrozně změnila. Stal se z tebe opravdu silný člověk." Vážně?? Mně přijde, že jsem totálně nevyvážený puberťák.

"Mami, taky jsem mu řekla, že jediná chvíle, kdy bych mu fakt odpustila by byla ta, kdyby došel s prstýnkem... A on řekl, že to moc dobře ví, ale nemá na to teď prostě peníze." - "Jako na co?" - "No na moji svatbu." - "Jááá taky ale nemám penízeeee."

Nedokážu ubližovat člověku, který mi tisíckrát ublížil. Nedokážu věřit člověku, který mi konečně jako jediný nelže. Nedokážu mít toho člověka ráda tolik moc, jako toho, který mi tisíckrát ublížil... Neumím to rozlousknout, chci aby to rozlouskl život.

úterý 6. ledna 2015

Nestěžujte si nikdy na žádný rok, protože i ten nejméně vydařený přinese vždy pěkné okamžiky - 2. část


V pauze mezi učením dopíšu druhou část mého roku 2014, ať to můžu sfouknout ze stolu a začít se věnovat jen roku 2015, který je už teď pro mě extrémně náročný po všech stránkách.

ČERVENEC
  • styky s Egoistou pomalu ustávají, zato se silně obnovují styky s Životní láskou - dokonce natolik, že když naši odletěli na svou první pořádnou dovolenou do Bulharska, tak jsem si ho nastěhovala na celý týden domů. A bylo to zase jako dřív..
  • archeologický výzkum v Dolních Věstonicích byl naprosto úžasný a nikdy bych nevěřila, že během jednoho týdnem najdeme TOLIK nálezů, co tam..
  • můj první ročník Master of rock 2014 (oficiálně už asi 25.) - na metalových a rockových písničkách jsem byla odkojená a ačkoli se to spoustě lidem nezdá, tenhle styl zbožňuji a nedělá mi problém jednou za čas nahodit černý gothický úbor (hlavně proto, že to byla jedna z mých pubertálních fází) a vyrazít mlátit hlavou. Ani letos tam chybět nebudu, protože jsem našla lístek pod stromečkem!
  • největší prozření roku 2014 - praskl fakt, že Egoista se mnou nebyl proto, že by chtěl, ale protože to byla jeho osobní challenge.. Tohle byl jeden ze dvou zlomových bodů, kdy jsem přestala absolutně věřit opačnému pohlaví. Zjistila jsem, že chlapi udělají všechno proto, aby ženskou dostal tam, kde chtějí..
  • své pochroumané srdce jsem si jela vyléčit tentokrát do Čech, kdy jsem strávila týden s těma nejčistšíma dušičkama - dětma. Převlekla jsem se za Berušku Vytahovačku a týden blbla na večerníčkovém táboře. To byla pastva pro duši!

SRPEN
  • na dvoutýdení archeologické praxi u mého krásného města, jsem poznala svého druhého vedoucího bakalářky a myslím, že můžu být naprosto spokojená!
  • opětovné přerušení komunikace s Životní láskou mi dalo pocit, že na letošní Trnkobraní jdu opět jako nezadaný člověk - a znovu jsem měla v plánu si ho takto naplno užít! Ovšem zjevení se Životní lásky hned první večer téhle události mě vyvedlo z omylu. Tohle byl víkend, po kterém jsem začala zase vážně uvažovat, že mu dám další šanci.. Dokonce jsem se mu na narozeniny patlala s palačinkovým dortem, ačkoli pečení kravin nesnáším. Ale co bych pro něj neudělala po dokonale stráveném víkendu s ním u mojí rodiny - ve chvíli, kdy se mnou zase začal objíždět všechny babičky jsem si řekla, že tohle už je opravdu vztah.. Přece by se jen tak sám od sebe nechtěl zase ukázat u lidí, které tehdy společně se mnou opustil.. To už něco znamená.. opět si jen řeknu Naivní holčičko!

ZÁŘÍ
  • Inteligentní si podruhé střihla státnice a může se konečně pyšnit titulem bc.
  • opět nám to začíná s Životní láskou skřípat, protože dle všeho každý berem náš vztah uplně jinak.
  • konec měsíce jsme trávily s mýma dvěma spolužačkama v archeologické laboratoři, kde jsme brigádně zpracovávaly archeologický výzkum - bylo to supr a zas jsme se přiučily jiné potřebné stránky archeologie.

ŘÍJEN
  • bohužel, co se týče třídního koletivu, který byl do téhle chvíle uplně luxusní, nám to začalo hooodně skřípat .. nemohli jsme se navzájem vystát a neustále se pomlouvali. Bylo to pro mě hodně smutné, protože ve třídě mám dost dobrých přátel.
  • opět přišlo moje další poprvé - pro mě první ročník burčákového pochodu v Mutěnicích - kterého se rozhodně zúčastníme i příští rok, supr to bylo.
  • no a po tom, co mi Životní láska napsal, že to co je mezi námi, tak není žádný vztah, tak finální rozchod (pokud se tomu tak dá říct, když jsme neměli žádný vztah!) .. už jsem to sezení na velkém otazníku nevydržela a prostě zabouchla dveře - ačkoli to Životní láska odmítl akceptovat (doslovná citace, aneb nejoriginálnější věta u rozchodu "Rozcházíme se." - "To odmítám akceptovat."). Život ho takové věci naučí akceptovat.

LISTOPAD
  • měsíc loučení s mým Nejlepším, který odletěl na Nový Zéland. Touhle dobou jsem konečně i já pochopila pravdivost citátu: Jak moc je pro nás něco důležité, to pochopíme až ve chvíli, co to ztratíme.
  • také jsme na bytě pořádali Indiánskou party, která mi přinesla do života opět nového člověka Krásného. Ačkoli tehdy jsem si to ještě vůbec neuvědomovala, bo jsem teprve pomalu začínala chápat, že mě s nikým nic neváže a nesvazuje. Brala jsem to jen jako flirt.
  • na dva měsíce jsem si sehnala brigádu, což se mi v tuhle dobu velice hodilo - nejen kvůli penězům, ale taky proto, že jsem celou dobu lítala mezi školou a prací a neměla čas přemýšlet a řešit kraviny, natož držet nějaký velký smutek nad ztrátou Životní lásky (neříkam samozřejmě, že to bylo lehké, bolelo to stejně moc jako poprvé, podruhé, potřetí.. tohle asi nikdy bolet nepřestane).
  • pak přijel Krásný podruhé za tenhle měsíc - a už se to nezdálo jen jako obyčejný flirt.
  • zaráveň jsem o den později šla zamávat Nejlepšímu s tím, že minimálně rok ho teď neuvidím.
  • a ještě ten večer jsme si stihly zařádit na dalším koncertu tohoto roku Divokých Billech, kteří byli luxusní!

PROSINEC
  • a poslední měsíc jsme zahájily s mou Nejmilovanější také posledním koncertem - UDG a Voxel! Naše největší lásky a srdcovky. Z tohoto koncertu jsme žily ještě dalších 14dní.
  • také jsem se po více jak roce viděla s mou Rasmusačkou, sice jen na pár hodinek, ale i tak jsem byla ráda, protože jednu dobu to byl člověk, který rozhodně patřil mezi mé nejbližší.
  • následně jsme zahájili společně s Krásným a dalšími plesovou sezónu, protože plesy já na zimě miluji nejvíce (dobře, ještě Vánoce - ale ty jsou jen jednou). Po plese jsem dostala přednášku o tom, že bych si měla začít připouště fakt, že Krásný mě má rád a opravdu to není jen pouhý flirt! Jenže já takovým věcem už dávno neumím věřit.
  • předposlední den tohoto roku jsem oslavila své 22 narozeniny - je ze mě škatule.. A dostala spoustu nádherných dárků, které všechny odráží lásku mých blízkých (bohužel jsem takový dokonalý dárek dostala i od Životní lásky - ne, nestýkám se s ním, předala mi jej teta).
  • a rok jsem ukončila tak zvláště, jak jsem ho prožila - chtěli jsme ho strávit s mýma nejúžasnějšíma lidma v mém nejúžasnějším městě. Při přesunu do ono města mi ovšem přišel na zastávku zamávat Životní láska. Dokážu si živě představit, jak to vypadalo v očích nezávislého pozorovatele - když jsem si povídala se spolužákem a uprostřed slova jsem se zarazila a na několik vteřin ztuhla a přemýšlela, co mám dělat. Následně jsem naštěstí získala zpět mou obvyklou sebejistoti a zbytek zvládla bravurně - ačkoli jsem se uvnitř cítila hrozně. Proč? Protože jeden mě vyprovázel z bodu A a druhý čekal v bodě B. Ano, protože do mých nejúžasnějších začínám polehoučku řadit i Krásného, jenž s námi také trávil Silvestr.. A až na tenhle malý incident byl letošní Silvestr absolutně povedený a úžasný!!!

Rok 2015 jsem začala s Inteligentní, Navrhovačem a hlavně Krásným.. Poklidně a spokojeně. Doufám, že stejně poklidně a spokojeně to bude vypadat i v následujícíh měsících.. ačkoli mě hned 2. leden vytrhl z omylu - nic poklidně a spokojeně pokračovat nebude.. A jak teda vlastně vstupuju do nového roku? Holčička, kterou jsem byla před rokem, by řekla, že se statusem "zadaná" .. Ta holčička, která je ze mě teď to spíše nazývá "nejsem volná".. protože se stále nenaučila věřit a stále sedí ve velké bublině, která odráží vše, co má společného s láskou.
A abych to nezakončovala depresivně, protože já jsem přece optimista, na popud Creencii jsem se rozhodla, že si v roce 2015 každý večer zapíšu do diáře jednu věc, která mě ten den potěšila - tenhle její projekt se nazývý 365 dní vděčnosti. Je to myslim moc dobrý nápad pro to, aby si člověk před spaním vždy uvědomil, že každý den se přihodí aspoň jedna hezká věc!

Tak opožděně ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!

sobota 3. ledna 2015

Nestěžujte si nikdy na žádný rok, protože i ten nejméně vydařený přinese vždy pěkné okamžiky - 1. část

Ačkoli je těchto článků teď hrozně moc, nemůžu si jej odpustit. Asi proto, že i já bych si ráda dala všechny významné události roku 2014 na pomyslný papír.. Aneb "Co mi přinesl rok 2014". Asi to bude trochu netradiční pro mé články, ve kterých se ráda vykecávám, ale tentokrát to udělám odrážkově - i tak se bojím, že toho bude dost, protože ani v tomhle roce (teď už vlastně loni) jsem se moc nenudila..