pátek 27. března 2015

Pekáč buchet - Kateřina Petrusová


Klááááro, stačí jen málo a budeme páááár.. Písnička, kterou hlavní hrdinka Klára naprosto nesnáší. Co nesnáší ještě víc, je jakýkoli sport.. Naopak bezmezně miluje pečení, vaření a hlavně samotné jídlo! A tím se také živí - píše o něm do časopisu, objíždí a hodnotí restaurace.. Ovšem její nejlepší kamarádku Míšu píchne včela a ona dostane alergickou reakci. A tak musí na jeden den převzít i její práci v časopise a udělat rozhovor se světovým sportovcem Matoušem Kopřivou. Ten se živí lezením po zamrzlých vodopádech a žádný pohyb mu není cizí. Navíc má tak sexy tělo! Proto není divu, že ačkoli je Klára zpočátku hodně skeptická, nakonec podlehle jeho laškování a začnou spolu chodit.. Jenže každý sport je nebezpečný a jednoho dne se Kopřiva ocitne v nemocnici s přerušenou míchou...

pondělí 23. března 2015

Přítel není ten, kdo tě polituje, přítel je ten, kdo ti pomůže.

Občas se každému z nás přihodí, že ho dostihne nějaká ta menší deprese. Nebo prostě jen některý den vstane levou nohou a všechno se zdá být v tu chvíli uplně na nic. Vše vám padá z ruky, rozbíjí se, ujede vám autobus/vlak, v tu chvíli začne pršet a váš účes je okamžitě pryč, přinejlepším vás ohodí blátem kolemjedoucí auto... a vy byste si nejraději vlezli zpět pod peřinu a vykašlali se na celý svět. Pak kolem vás projde ale jeden neznámý člověk a usměje se na vás - jen tak, aby vás potěšil.. A najednou se ten den nezdá být zas tak hrozný.
Jsem jako každý jiný člověk a ráda sbírám milé úsměvy nebo komplimenty.. Co ale dělám ještě raději, tak tyhle věci rozdávám. Hlavně proto že vím, jak jeden milý úsměv či hezké slovo, dokáže pohladit na duši a vylepšit den. A nic to nestojí.

neděle 22. března 2015

Zlodějka knih - Markus Zusak

Příběh začíná, když německá dívka, Liesel Memingerová jede se svým bratrem a matkou vlakem - vlak je má zavést k rodině na převýchovu, protože se svou matkou být nemohou.. Ano, ocitáme se v období 2. světové války, kdy tyhle situace byly naprosto normální. Matka komunistka, děti praví němci s blonďatými vlasy a modrýma očima, jsou posláni k pravé německé rodině. Již na začátku knihy se Liesel setkává se Smrtí - vypravěčkou celého příběhu. To ve chvíli, kdy si Smrt přijde pro jejího bratra - tudíž nakonec přijede k nové rodině Liesel sama. Její nová matka je rázná hlasitá žena, která nejde pro nadávku daleko, naopak nový otec je tichý, klidný muž hrající na harmoniku - oba lidé se srdcem na pravém místě. Liesel zde prožívá klidné a veselé dětství. První vážná krize přichází, když se jim na prahu domu objeví prchající Žid, který prosí o pomoc. Rodina jej ukrývá ve sklepě a postupně si Maxe zamilují všichni tři obyvatelé domácnosti. Ovšem poté přichází rok 1942 a odstřelování měst je na denním pořádku. Všichni z vesnice se ukrývají ve sklepech - až jednoho dne se Liesel s rodinou vrací do jejich domu a Max už zde není. Zůstal po něm jen děkovný dopis. Od té doby Liesel sleduje každý pochod smrti, který putuje jejich vesnicí a hledá zde známou tvář - a jednoho dne Maxe opravdu mezi Židy, pochodujícími na smrt, objeví. A tím tragedie nekončí. Následně je vesnice opět bombardována - ovšem v době, kdy nikdo neslyšel varovné sirény. Téměř všichni jsou mrtví - kromě malé Zlodějky knih, která si tou dobou četla ve sklepě.
A proč se kniha vlastně jmenuje Zlodějka knih? Zas vše vyzradit nemůžu!

čtvrtek 19. března 2015

Otrokyně sadistů, Marně jsem volala o pomoc, nikdo mi nevěřil - Silvia K.

 Příběh, který v 80. letech minulého století rozvířil hladinu německých sdělovacích prostředků a jehož ohlasy se dostaly i k nám. Šestnáctiletá Silvia byla unesena perverzním manželským párem, držena 15 měsíců v zajetí ve sklepě a sadisticky týrána. (cbdb) ... Po jejím propuštění se vdá za muže, který ji fyzicky i psychicky ubližuje a díky němuž se nakonec stane narkomankou. Nakonec to dojde tak daleko, že jsou jí odebrány obě děti a Silvia je zavřená ve vězení. Dnes se snaží uspořádat si vlastní život a získat děti opět do péče.

Tuhle knihu je těžké posuzovat.. Na jednu stranu bylo PŘÍŠERNÉ číst, co Silvia zažívala více jak rok zavřená ve sklepě. Ovšem na druhou stranu, ona nikdy nevedla spořádaný život a za spoustu věcí, které se jí děly, si zřejmě může sama. Nikdo ji nenutil být s chlapem, který ji mlátil, nikdo ji nenutil začít fetovat (zvlášť když měla doma 2 děcka!).. Chápu, že po tom, co si prožila, asi nebylo lehké vrátit se zpět do normálního života, ale její rodina se jí snažila maximálně pomoci - jenže ona se k nim opět obrátila zády a šla si svou vlastní, dost špatně zvolenou, cestou.

neděle 15. března 2015

Někteří lidé cítí déšť a jiní pouze zmoknou


Nedávno jsem si sedl a nalil si sklenku čistého vína - jak skutečně, tak metaforicky.. A zjistil jsem, že jsi jediná holka, se kterou bych chtěl být, kterou bych si jednou chtěl odvést k oltáři a mít s ní děti..

Dám ti jen jednu otázku.. Kdybys zjistil, že se ti má narodit dítě a mohl sis vybrat - zda mít zdravého potomka, nebo handicapovaného.. Jakou variantu by sis vybral? Samozřejmě jsi normální člověk, jako každý jiný, a pokud bys měl možnost takové volby, vybral by sis to zdravé dítě.. Protože starat se o postiženého člověka je obrovsky náročné - jak finančně, tak fyzicky a psychicky, z člověka to vysává veškerou sílu a ne každý na tohle má.. Já bohužel patřím mezi ty slabší, kteří už dopředu vědí, že na to nemají.. Proto ti nemám nic za zlé, naprosto to chápu.. Proč bys volil složitý život, když můžeš jít jednoduchou cestou - vidět své zdravé dítě, jak roste a být na něj hrdý bez toho, aniž bys byl na pokraji psychických sil...
A takhle je to i s náma. Ty můžeš mít skvělou, krásnou holku, která tě bude plně milovat, věřit ti a bude šťastná, aniž by ses musel nějak více namáhat. Tak, jako můžeš být hrdý otec, můžeš být hrdý přítel - můžeš být hrdý na vztah, který jste vybudovali.. Kdyby sis zvolil mě, zvolil by sis to handicapované dítě.. Ten vztah by byl psychicky náročný jak pro mě, tak pro tebe. Každou chvilku by přišly chvíle, kdy bych seděla, o všem (tobě!) pochybovala, brečela bych, protože bych myslela na ty příšerné chvíle, co jsem zažila.. A ty bys tu pro mě musel vždy být. Vždy by ses musel šíleně namáhat, abys mě uklidnil, abych ti aspoň trochu věřila, abych aspoň trochu dokázala zapomenout na to špatné a myslet na to dobré. Museli bychom neustále překovánat nástrahy a bolest.. A myslím si, že tak jak by si nikdo dobrovolně nevybral život s postiženým dítětem, tak by si nikdo dobrovolně nevybral handicapovaný vztah..
A proto chápu, že jsi odešel.. A tak, jak se nemocné dítě nemůže zlobit na své potenciální rodiče, kteří by neváhali zvolit život se zdravou osobou, tak já se nemohu zlobit na tebe.. ať už to bolí jakkoli moc.

pátek 13. března 2015

Fire meet gasoline


Nikdy bych nebyla schopna podvést svého přítele .. Tak tenhle výrok jsem měla skoro celý život zakódovaný ve své hlavě a osobně jsem tomu věřila .. Až nedávné okolnosti mě donutily zauvažovat, zda je to pravda.. Stejně tak to, že bych nikdy nebyla schopna nevěru odpustit - ale kolik hnusných věcí jsem už odpustila a ani jsem nemrkla .. Nezachovala bych se stejně, kdy mě přítel podvedl? Musím říct (a při tom sama sebou docela pohrdám), že bych to byla schopna odpustit, pokud bych opravdu silně milovala - jaký je vlastně rozdíl v tom, že jsem odpustila několikrát člověku, který mě vždy nechal kvůli jiné..  Opravdu jsem tak slabá, že dokážu odpouštět věci, které pro mě byly vždy zcela neodpustitelné? A opravdu jsem tak slabá, že bych takové věci dokázala udělat?
Ta druhá věc je diskutabilní.. Byla jsem s člověkem kterého jsem nemilovala.. Ačkoli mi teta řekla, že na vztah z rozumu jsem ještě příliš mladá, chtěla jsem to vyzkoušet, doufala jsem, že dokážu zapomenout na toho jediného, kterého jsem kdy milovala. Jak moc jsem se tehdy mýlila.. Opravdovou lásku nejde nahradit jen tak někým.. Stejně tak, jako nejde opravit rozervané srdce jehlou a nití.

sobota 7. března 2015

Naprostý cizinec, V moci tyrana - Kay Schubach

Kay má skvělou práci, kde se setkává se spoustou hvězd, přítele, který ji miluje - a přesto není šťastná. Všímá si faktu, že ve vztahu jim to neklape, tak jak by si představovala a to z jediného důvodu - její přítel se nechce posunout dál, nechce s ní mít dítě. A proto nedokáže odmítnout šarmatního a sebevědomého muže, se kterým se setkává v kavárně. Začíná si s ním vášnivý románek, kterému následuje opuštění přítele a nastěhování se do společného bytu. Zde se ovšem z dokonalého chlapa stává psychopat, násilník a téměř i vrah. Zatímco Kay se mění ze sebejisté ženy v trosku, která se stále upíná k představě, že jej dokáže změnit. Poté, co ztratí vše, se rozhodne vzchopit, uteče k rodičům a snaží se znovu postavit na vlastní nohy. Nakonec se jí to podaří, ovšem k tomu, aby svého partnera udala soudu, nemá odvahu. Naštěstí ji má jeho další partnerka, která si s ním zakouší stejná muka, jako kdysi Kay - je odsouzen k vězení.