neděle 16. srpna 2015

Jsi moje mrtvá touha


- Ale, došla jsem k závěru, že když jsme zatím neměly štěstí, tak na nás opravdu musí čekat někdo ještě lepší.
- Přesně to si říkam já! I když je to teď těžké přijmout, protože mé srdce stále věří tomu, že to pravé štěstí jsem měla mít se Zarosteným. Ale mozek ho pořád přesvědčuje, že ne. A jak to časem přebolí, tak se srdce nechá přesvědčit.

Společně s Modroočkou jsme zahájily těžký boj - snažíme se mozkem přeprat naše srdce. Na to, aby mozek vítězil, je asi ještě brzy. Ale myslím, že malé vítězství se mu dostálo už tímhle. Že jsme si připustily, že nás čeká ještě mnohem něco lepšího, než bylo. Připomnělo mi to jeden citát, který jsem milovala po rozchodu se Záchranářem. "Představ si, jaké štěstí zažiješ s tím pravým, když i s těmi ostatními jsi byla na vrcholu blaha." A je to tak- strašně se těším na ty okamžiky, kdy budu vědět, že už nemůžu být šťastnější. Na to, až bude všechno nechutně růžové, jak psala Modroočko. Už teď mám za sebou spoustu krásně růžových chvil a nemůžu se dočkat těch nechutně růžových, až z nich budou bolet zuby a pálit oči. Ještě jsem ale své srdce tak docela nepřesvědčila, protože kdykoli si vybavím tyhle okamžiky, srdce se ozve s myšlenkou: "Tohle jsi ale měla prožívat s NÍM." Na tomhle budu muset ještě trochu zapracovat - já a čas.. I když budu mit dost ztížené podmínky, protože za měsíc se s ním budu vídat 2x do týdně. To si pak člověk těžko namlouva, že mu ten člověk vůbec nechybí.

sobota 15. srpna 2015

Svědkyně ohně - Lars Kepler

Inspetor Joona Linna je přivolán k případu zavražděné dívky - Miranda je jednou z problémových dívek, které jsou zavřeny v Brigittině dvoře na převýchovu - je nalezena ve své posteli s rukama přes obličej, jako by hrála na slepou bábu. Byla zavražděna kamenem do hlavy, ale nikde kolem není krev, její tělo je čistě bílé. Z vraždy je obžalována Viki - další ze svěřenek Briggitina dvora, v jejíž posteli se našlo spousta krve a zakrvácené kladivo - v posteli, ze které Viki v noci uprchla a unesla při tom auto se 4letým klukem. Joona je do případu nasazen jen jako pozorovatel a tak má svázané ruce při dalších postupech. A proto přijme pomoc Flory Hansenové, která tvrdí, že se jí zjevuje duch Mirandy a žádá ji o pomoc. Postupně se ukazuje, že Flora nevidi ducha Mirandy, ale vynořují se jí vzpomínky na události, které zažila jako malé děvčátko. Byla totiž svědkem vraždy, kdy její starší bratr zabil kamarádku při hře na slepou bábu. Až nápadně to připomíná vraždu Mirandy ..

Skvědkyni ohně jsem dlouhou dobu sháněla, ale stále byla v knihovnách rezerovovaná, vypůjčovaná .. tak jsem si říkala, že bude fakt skvělá (ještě, když jsem viděla, že na CBDB má 90%). Takže když ji mamka donesla domů, nedočkavě jsem se po ní vrhla. A nevím, jestli to bylo tím, že jsem asi na základě toho všeho čekala zázraky, ale musím říct, že mě trochu zklamala. Ze začátku docela nuda, pak se to celkem rozjelo, ale konec průměrný. Za svou "detektivkovskou kariéru" jsem četla už lepší knihy. Nadruhou stranu, zjistila jsem, že Svědkyně ohně je 3.díl ze série o Joonu Linnovi a tak už si brousím zuby na první - takže asi mě přece jen něčím zaujala. Na CBDB jsem jí dala 3/5 hvězdiček.

úterý 11. srpna 2015

Svěřená bolest je poloviční ...

We heart it

Přátelství nebo vztah z rozumu je lepší, než láska, protože ta člověku bere klid a sílu.
Mí pravidelní a dlouhodobí čtenáři vědí, že přátelství se mi vždy nějak zvrtnou a vztah z rozumu nebyl nic pro mě. Ale láska mi taky zrovna 2x nepřeje. Naprosto si umím představit myšlenkové pochody mých kamarádek "Ona si pořád stěžuje, přestože se kolem ní non stop motá plno chlapů." Je to pravda, na tohle si nemůžu stěžovat. Ale tohle všechno jsou jen prázdné románky, které bych klidně všechny vyměnila za opravdovou lásku.... 
..A nebo taky ne!! 

pátek 7. srpna 2015

Masters of Rock 4/4


Tak jsem se konečně dokopala sepsat poslední část Mastersu (taky bylo na čase, když už je to měsíc zpět). Takže asi si ani nebudu pamatovat všechny souvislosti. Na tomhle dni už bylo znát, že na nás jde trochu únava, protože jsme se každou chvilku rozdělovali a všichni častěji seděli u stánků, než v publiku. Naše banda jela hned někdy kolem 11.00, ale po zážitku ze soboty, kdy se mi na 11.00 nechtělo vstávat, jsem slíbila, že za nimi přijedu později. Dojela jsem kolem 14.30, kdy zrovna končili Harlej. A ve 14.50 začínali Lacrimas Profundere, na které jsem se šíleně těšila, protože jsme se všichni shodli, že Rob má uplně stejný hlas, jako Ville Valo a dokonce hrají uplně stejný styl, jako HIM. Navíc se mi Rob hrozně líbí (ačkoli má brutálně křivé nohy). Stály jsme s Pizizubkou v prvních řadách, protože bylo docela horko a moc lidí tam zatím nebylo. Povedl se mi i takový neplánovaný vtípek, kdy jsem Přítomnému napsala, že si jdu poslechnout "své milované himáčky". A aniž bych to čekala, tak v půlce koncertu LP mi někdo do ucha zezadu zašeptal: "Tohle jsou Himáci?" Říkám, že jo, přece to slyší ne?! A on "A oni si změnili jméno?" a já říkam, že jo. A všechno jsem to myslela ze srandy, aniž bych tušila, že mi to Přítomný žere i s navijákem. A po pár písničkách mi říká "A kdy budou hrát něco známého?" To už jsem to nevydržela a hrozně jsem se smála. Chudák, se tak honil, aby stihl HIM a oni nakonec ani nevystoupili. Ale LP byli fakt boží.