čtvrtek 19. listopadu 2015

Doufám, že bude vše v pořádku



Jsem unavená z vkládání naděje do věcí, které se nikdy nestanou.
Kdysi jsem věřila, že jsem dítě štěstěny a našla jsem svou pravou lásku. Byli jsme dokonalý pár, všichni nám záviděli, věřili, že se nikdy nerozejdeme. Ale jak to chodí, čas se posunul, vše se změnilo a i přes naši pevnou víru jsme se rozešli. Následovala hromada bolesti. A pak dlouhé období ticha. Potom nás osud zase svedl dohromady a přišla doba přátelství s výhodou a stálého scházení se a rozcházení se, následováno opět kopou trápení. Trvalo mi víc jak rok, než jsem pochopila, že my k sobě opravdu nepatříme! Navždy v nás zůstane láska, navždy se budeme určitý způsobem milovat. Ale náš vztah už jsme překonali a posunuli ho nyní na novou úroveň. Naprosté spříznění duší, ale jen kamarádské. „Jsi člověk, který mě zná ze všech nejvíc, a proto si vždy potřebuji vyslechnout tvůj názor.“ Je to kamarádství s nebezpečnou jiskrou, ze které už se nemůže nikdy stát plamen, protože ten vždy vše spálí.

čtvrtek 12. listopadu 2015

Zase mě miluj



Moje láska má smysl pro humor - je tím jediným úsměvem na pohřbu..
Já vlastně ani moc nevím, jak tenhle článek začít, jak pokračovat, o čem přesně psát. Ztratila jsem opět jednu milovanou osobu a měla bych být nešťastná - jako tehdy, když jsem jej ztratila poprvé. Tehdy jsem prožívala jedny z nejhorších depresí v životě. A asi jsem se vydepkařila i na tuhle dobu, protože teď jsem kupodivu šťastná, usměvavá, klidná.. a hlavně si nepřipouštím, že se zase něco pokazilo. Připouštím si pouze fakt, že říjen byl dokonalý měsíc, kdy jsem prožívala abnormálně skvělé a šťastné chvíle, kdy se mi plnily sny a přání, kdy jsem byla zamilovaná a lítala v oblacích. A že už je to pryč? No, asi jsem to na jednu stranu čekala a nic mě nepřekvapilo. A zablokovala jsem uvnitř vědomí, že to skončilo, přesně, jako při rozchodu s Nešťastným. Prakticky jsem si zakázala přemýšlet. Ještě jednou, děkuji Roztomilému- za ty dokonalé chvíle a že mě tohle naučil- nesnažit se vyřešit to špatné, protože malý človíček to stejně nevyřeší. Tak to na světě chodí a děje se jen to, co se dít má – a my to všechno prostě musíme přijmout, protože to stejně nezměníme.

úterý 3. listopadu 2015

Uvnitř tvé nepokojné duše umírá tvé srdce




Nikdy jsi to neviděl tak jednoduše..
Poslední dobou můžu v mém okolí sledovat dva protichůdné extrémy jedné vlastnosti. Často se teď kolem mě objevují lidé, kteří jsou typičtí „řešiči“. Tyhle osoby potřebují  prodiskutovat každou sebemenší kravinu, která se jim stala, stane, nebo má stát ve třetím životě. Vím, že všechno, co udělají, potřebují předem probrat, aby náhodou neudělali nějakou botu. Ale na druhou stranu bychom si měli uvědomit, že všichni žijeme svůj vlastní život a neměli bychom se řídit jen radami ostatních. A když náhodou uděláme nějakou chybu, no tak co? Pro příště se z ní poučíme, protože co je lepší, než vyzkoušet si vše na vlastní kůži – na takové zážitky nikdy nezapomeneme a vždy můžeme zalistovat ve vlastní paměti a vzpomenout si, jak to tenkrát všechno dopadlo a co bych teď vlastně na základě toho měla dělat.