Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z květen, 2015

On the Leaf

M ichael je milý a úžasný kluk, žijící se svým přítelem (i na jeho blog občas ráda zabrousím) v Praze. Jeho blog ( On the Leaf )jsem začala sledovat nejen díky skvělým outfitům (ten kluk má prostě cit pro detail!), ale hlavně proto, že ke každému outfitu vždy napíše pár odstavců ze svého života a nebo různé podněty k zamyšlení. Vy, kteří mě znáte, tak už jistě vítě, že já mám ráda všemožné citové výjevy, slova, myšlenky, pocity .. A to vše na blogu u Michaela najdete, společně s dobrou náladou, štěstím, láskou a parádním oblečením!! Tak jsem si ty dva chlapce zamilovala, že je oba sleduji i na Instagramu a jsem nadšená z každého příspěvku. A teď už pár fotek pro nalákání.

A jde to s náma od desíti k pěti

N ení to tak dávno, co jsem psala, že si dávám stop stav v partnerských vztazích. Že se potřebuji vzpamatovat, vylízat rány, uzdravit, popřemýšlet, co dál. Jenže jak už to bývá, vždy se něco nečekaně semele, aniž bychom tomu šli vstříc. Začalo to neviným přednesem, pokračovalo mírně vinou básničkou a uprostřed lízání svých ran jsem najednou nevěděla, jestli se uzdravuji nebo ženu do dalšího průseru. Chtěla jsem se vyléčit, užít si samoty, klidu.. Ale taky jsem chtěla vždy přítele typu David Backham.. A najednou jsem začala zjišťovat, že D.B. je na mě strašně sladký, tuctový ( nepopíram, že stale dokonalý ).. A že možná, napříč všem pravidlům a konvencím, které v mém životě existují (žádné nejsou) , mě na tomhle bohémovi typu Vilém Čok (ne, tohle odmítám, ale má mamka mu ráda říká " Vildo ") něco hodně bere.. Možná proto, že jsem vždy obdivovala všechny umělce, možná díky tomu romantickému gestu typu "napsal jsem ti básničku" , možná prostě jen proto, že to je ně

Upálená zaživa - Souad

S ouad vyrůstala v jordánské vesnici, kde panují doslova středověké poměry a v rodině má hlavní slovo otec. Ženy platí za méně než dobytek, jsou denně bity pro sebemenší maličkost, nemají nárok na vlastní názor, na vzdělání, na jediné slovo. Mohou pouze sloužit a být absolutně poslušné. A pokud se jen podívají na cizího muže, vyřknou nad sebou ortel smrti. Souad tento řád porušila: zamilovala se. Její štěstí však netrvalo dlouho, a když otěhotněla, mladík ji opustil. Dívka těhotenství tajila, protože věděla, co ji čeká. Sama zažila, jak byla z důvodu "cti" zavražděna její sestra. A ji měl čekat stejný osud, když na ni jednoho dne švagr (se souhlasem celé rodiny), vylil benzín a zapálil. Souad stravována bolestí utíkala jako živá hořící pochodeň napříč vesnicí. Nakonec se dostala do nemocnice, kde bojovala mezi životem a smrtí. Ani zde nebyla víc než zneuctěná dívka, která si zaslouží smrt. N akonec se však přece jen dočkala pomoci: o její případ se začala zajímat pracovnice

Let's not fight, i'm tired, can't we just sleep tonight?

 K aždý člověk, kterého v životě potkáme, v nás zanechá nějakou stopu. Vzpomínku na chvíle, které jsme s ním prožili, jak jsme se cítili, jak to cítíme teď. Moc často si to neuvědomujeme, ale kdykoli se s někým setkáme, byť jen na chvilku, můžeme tímhle setkáním ovlivnit jeho postoj a myšlení v budoucnosti. Pokud se na mě někdo na ulici usměje, zpříjemní den nejen mně, ale také někomu dalšímu - protože s pozitivní náladou se poté budu i já usmívat na ostatní. Pokud bych se plácala v učivu a někdo mi nabídl pomoc - ovlivní tím například mé další úspěšné kroky ve studiu. Pokud potkám pejskaře, jak si venčí svého mazlíčka a nemá ho pod kontrolou a on mě nedejbože kousne - může tím ovlivnit můj následný strach ze psů .. A tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Všichni lidé se navzájem ovlivňují a nemusí se ani znát.. K dyž mi dokáže změnit život nějaký neznámý no name , jak moc můj život ovlivňují lidé mi nejbližší? A čkoli to tak nevypadá, opět mířím k mému nejoblíbenějšímu tématu -