Přeskočit na hlavní obsah

Černo-bílá



Pomoz mi, nebyl jsem tvým nebem
celá ty… všechny tvé slzy, které jsi kdy uronila..
Kolem mě se to hemží páry, jejichž vztah je dokonalý, protože spolu mají strašně moc společného, protože se jeden pro druhého narodili. Každý jim závidí, jak jsou stejní, jak se zcela doplňují. Do toho ale přijdou takoví, kteří pořád zastávají staré známé pořekadlo „Protiklady se přitahují“ – tak co z toho je pravda? Měli by lidé, tvořící pár, být jeden jako druhý nebo právě naopak?
Já jsem hrozně dlouho zastávala pravidlo, že můj partner by měl být aspoň v těch nejdůležitějších věcech stejný jako já. Měl by mít stejný názor na život, stejné priority, chtěl by mít stejnou budoucnost. Protože co dělat s člověkem, který je můj úplný opak- s takovým bych neměla šanci se nikdy na ničem shodnout, prožili bychom život plný hádek, protože každý by prosazoval svůj názor, který by byl vždy protikladný k názoru toho druhého. Jenže když jsem pak byla s lidmi, co mi byli blízcí v názorech,  stejně ty hádky přišly a naše budoucnost, která vypadala, že bude společná, nakonec byla zcela rozdílná.
..nevidíš, není tu nic milovaného..jsou jen bezradní..

A přesto ve mně stále přetrvávalo vědomí, že na světě jsou lidé, se kterými mě nepojí absolutně nic, s nimiž jsme tak rozdílní, že se musíme obcházet obloukem, aby bylo vše v pořádku… protože stejně bychom si neměli o čem povídat, neměli bychom jediné společné téma. A přesně takový byl můj spolužák. Strašně charismatický kluk, ale pro mě zcela někde jinde. On metalista s bohémem dohromady, já Barbie s fuchtlí. On ve světě múz, básní, kreseb, psychóz… Já ve světě rtěnek, výzkumů, kytiček, laků na nehty, party… Kdyby po mně chtěl někdo před rokem ukázat člověka, se kterým jdeme proti sobě a zároveň zcela mimo, tak můj prst směřuje na něj.

Pokud je to pro tebe důležité, najdeš cestu..
A o rok později? Našla jsem přímo v tomhle člověku svou obrovskou lásku. Jestli jsme měli kvůli našim rozdílným povahám někdy problémy a pochybnosti? Ze začátku to byl náš denní chleba a taky jeden z důvodů, proč nám trvalo tak dlouho, než jsme k sobě našli cestu. Ačkoli nám spolu bylo skvěle, ležela mezi námi tahle velká překážka. Jenže potom jsme zjistili, že o tomhle to vůbec není. Je to pouze o tom, co k sobě cítíme a jestli spolu chceme být. Když si uvědomíte, že toho druhého milujete a chvíle bez něj jsou smutné, je vám jedno, jestli máte rádi zimu nebo léto, sever nebo jih, růžovou nebo černou. Poznáte, že i zimu můžete trávit v teplém objetí toho druhého.. Léto na romantické pláži u osvěžujícího moře.. Jeden měsíc být na severu a druhý na jihu, vždy ruku v ruce. Že růžové tváře plající láskou jsou tak strašně rozkošné a černá noc plná vášně je nejdokonalejší relax v těžkých chvílích..
A jestli se hádáme a máme občas pochybnosti i nadále? Samozřejmě.. Nikdo není dokonalý a proto ani vztahy nejsou vždy 100%. Na to, aby vše klapalo, jako na drátkách, se občas musí projevit má vznětlivá povaha a nespolehlivost mé drahé polovičky.. Ale i na tyhle těžké chvíle se najde lék. Třeba ty okamžiky, kdy jeden řekne první slovo ze zamýšlené věty a druhý na to naváže, protože přesně ví, co chtěl ten druhý říct. Nebo když se jeden od rána do rána šprtá na zkoušku a druhý mu cestou domů koupí pořádný dlabanec, aby aspoň doplnil všechny životní potřeby. Nebo když je jeden smutný a druhý mu říká „Miluji Tě.“

Komentáře

  1. S každým mým přítelem mě spojovala hromada společných vlastností, zálib. Nevím, jestli jsme si vždycky byli tak blízcí nebo jestli jsme si tolik nalhávali, že máme mnoho společného, ale jak čas běží, staré vztahy se rozpadají a nové vznikají, neustále zjišťuju, jak neskutečně vzdálený mi byl předchozí přítel (kterýkoliv). Všechny ty původní vztahy ale byly postaveny na tom, že jsem se neustále vyvíjela, něvěděla jsem, kterou cestou jít a byla jsem snadno ovlivnitelná. Můj momentální vztah je jiný - oba s přítelem jsme si za ta léta vytvořili svoji osobnost, ujasnili jsme si, co od života a vztahu očekáváme, po čem prahneme, a teď, jakožto dvě hotové osobnosti jsme se našli. V některých věcech jsme jak dvojčata, v jiných jsme si na míle vzdálení, ale oba víme, že jsme ochotni dělat kompromisy, a pokud toho druhého skutečně miluješ, rozdílnost není kamenem úrazu. Vždy jde najít cestu pro druhého přijatelnou:)

    OdpovědětVymazat
  2. Máš naozaj krásne články :))
    partofnicol.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na