Pomoz mi, nebyl jsem tvým nebem
celá ty… všechny tvé slzy, které jsi kdy uronila..
celá ty… všechny tvé slzy, které jsi kdy uronila..
Kolem mě se to hemží páry, jejichž vztah je dokonalý,
protože spolu mají strašně moc společného, protože se jeden pro druhého
narodili. Každý jim závidí, jak jsou stejní, jak se zcela doplňují. Do toho ale
přijdou takoví, kteří pořád zastávají staré známé pořekadlo „Protiklady se
přitahují“ – tak co z toho je pravda? Měli by lidé, tvořící pár, být jeden
jako druhý nebo právě naopak?
Já jsem hrozně dlouho zastávala pravidlo, že můj partner by
měl být aspoň v těch nejdůležitějších věcech stejný jako já. Měl by mít
stejný názor na život, stejné priority, chtěl by mít stejnou budoucnost.
Protože co dělat s člověkem, který je můj úplný opak- s takovým bych
neměla šanci se nikdy na ničem shodnout, prožili bychom život plný hádek,
protože každý by prosazoval svůj názor, který by byl vždy protikladný
k názoru toho druhého. Jenže když jsem pak byla s lidmi, co mi byli
blízcí v názorech, stejně ty hádky
přišly a naše budoucnost, která vypadala, že bude společná, nakonec byla zcela
rozdílná.
..nevidíš, není tu nic milovaného..jsou jen bezradní..
A přesto ve mně stále přetrvávalo vědomí, že na světě jsou
lidé, se kterými mě nepojí absolutně nic, s nimiž jsme tak rozdílní, že se
musíme obcházet obloukem, aby bylo vše v pořádku… protože stejně bychom si
neměli o čem povídat, neměli bychom jediné společné téma. A přesně takový byl můj
spolužák. Strašně charismatický kluk, ale pro mě zcela někde jinde. On metalista
s bohémem dohromady, já Barbie s fuchtlí. On ve světě múz, básní,
kreseb, psychóz… Já ve světě rtěnek, výzkumů, kytiček, laků na nehty, party…
Kdyby po mně chtěl někdo před rokem ukázat člověka, se kterým jdeme proti sobě
a zároveň zcela mimo, tak můj prst směřuje na něj.
Pokud je to pro tebe důležité, najdeš cestu..
A o rok později? Našla jsem přímo v tomhle člověku svou
obrovskou lásku. Jestli jsme měli kvůli našim rozdílným povahám někdy problémy
a pochybnosti? Ze začátku to byl náš denní chleba a taky jeden z důvodů,
proč nám trvalo tak dlouho, než jsme k sobě našli cestu. Ačkoli nám spolu
bylo skvěle, ležela mezi námi tahle velká překážka. Jenže potom jsme zjistili,
že o tomhle to vůbec není. Je to pouze o tom, co k sobě cítíme a jestli
spolu chceme být. Když si uvědomíte, že toho druhého milujete a chvíle bez něj
jsou smutné, je vám jedno, jestli máte rádi zimu nebo léto, sever nebo jih,
růžovou nebo černou. Poznáte, že i zimu můžete trávit v teplém objetí toho
druhého.. Léto na romantické pláži u osvěžujícího moře.. Jeden měsíc být na
severu a druhý na jihu, vždy ruku v ruce. Že růžové tváře plající láskou jsou
tak strašně rozkošné a černá noc plná vášně je nejdokonalejší relax
v těžkých chvílích..
A jestli se hádáme a máme občas pochybnosti i nadále?
Samozřejmě.. Nikdo není dokonalý a proto ani vztahy nejsou vždy 100%. Na to,
aby vše klapalo, jako na drátkách, se občas musí projevit má vznětlivá povaha a
nespolehlivost mé drahé polovičky.. Ale i na tyhle těžké chvíle se najde lék.
Třeba ty okamžiky, kdy jeden řekne první slovo ze zamýšlené věty a druhý na to
naváže, protože přesně ví, co chtěl ten druhý říct. Nebo když se jeden od rána
do rána šprtá na zkoušku a druhý mu cestou domů koupí pořádný dlabanec, aby
aspoň doplnil všechny životní potřeby. Nebo když je jeden smutný a druhý mu
říká „Miluji Tě.“
S každým mým přítelem mě spojovala hromada společných vlastností, zálib. Nevím, jestli jsme si vždycky byli tak blízcí nebo jestli jsme si tolik nalhávali, že máme mnoho společného, ale jak čas běží, staré vztahy se rozpadají a nové vznikají, neustále zjišťuju, jak neskutečně vzdálený mi byl předchozí přítel (kterýkoliv). Všechny ty původní vztahy ale byly postaveny na tom, že jsem se neustále vyvíjela, něvěděla jsem, kterou cestou jít a byla jsem snadno ovlivnitelná. Můj momentální vztah je jiný - oba s přítelem jsme si za ta léta vytvořili svoji osobnost, ujasnili jsme si, co od života a vztahu očekáváme, po čem prahneme, a teď, jakožto dvě hotové osobnosti jsme se našli. V některých věcech jsme jak dvojčata, v jiných jsme si na míle vzdálení, ale oba víme, že jsme ochotni dělat kompromisy, a pokud toho druhého skutečně miluješ, rozdílnost není kamenem úrazu. Vždy jde najít cestu pro druhého přijatelnou:)
OdpovědětVymazatMáš naozaj krásne články :))
OdpovědětVymazatpartofnicol.blogspot.sk