Tak dlouho jsme se míjeli a hledali si k sobě cestu. A když jsme ji našli, šlo všechno ráz naráz a po pár měsících jsme spolu bydleli. Bez jakýchkoli předešlých velkých příprav, prostě jsme se domluvili a stačilo pár kroků a nesli jsme si přes celé město sbalený obr igelitový pytel. Ano, rozhodli jsme se, že naše domácnost bude silná a soběstačná a tak jsme všechno stěhovali ručně, bez aut, natož stěhováků. A tak jsme strávili několik krásných srpnových dnů v tramvaji. Nikdy jsem nejezdila tramvají a potřebovala jsem to během pár dní všechno dohnat. První den se na nás pan řidič tramvaje a ostatní cestující nechápavě dívali... třetí den (a asi desátou jízdu) už to všichni brali s ledovým klidem a pátý den, kdy jsme měli vše přestěhováno, nám volal dopravní podnik, jestli jsme někde nezabloudili, že už uběhly 2hodiny a my jsme se neobjevili v tramvaji. Poděkovali jsme za starost a slíbili, že za pár týdnů se v tramvaji ukážeme zase s kolečkovými židlemi a křeslem.
Tak, konečně máme jeden bordel nastěhován do dalšího bordelu. Na to si chce připít. Jenže to by nám nemohla zmizet slivovice. Kde je? Že se vypařila tekutina, to bych pochopila, ale že se vypařila i láhev? Nebo jsme tak statečně zapíjeli už předem, že jsme vypili celou flašku i se sklem? ZÁHADA DO TEĎ NEVYŘEŠENA.
A to jsme netušili, že za pár dní přijde záhada číslo 2 - vypařený vysavač. Ještě před stěhováním jsme vedli velký spor, jestli brát vysavač Nejmilovanější. Rozumějte, ne že bychom nechtěli vysávat. Ale jak řekl můj Pan Pravý, její vysavač se předával z generace na generaci už od dob vynalezení vysavačů. Byl to vážně muzejní kousek, který už měl své nedostatky, jenž jsme se snažili vždy vyřešit izolepou (ostatně, jako cokoli, co bylo pokažené/rozbité). Po velkých sporech, kdy se Nejmilovanější za svůj vysavač bila zuby nehty, si jej v kufru dotáhla do našeho nového působiště. Poté jsme na bytě pár dní nebyli a když jsme se tam s Nejmilovanější vrátily, chtěla mi ukázat, že se nám vysavač bude ještě sakra hodit, a chtěla se dát do vysávání postelí. Jenže se opakovala situace se slivovicí - vysavač nikde. Že se vypařila láhev, to bych ještě nějak překousla, ale že se vypařil celý vysavač? A pochopte, byl to vysavač z roku raz dva, takže žádný drobek, který by se jen tak někde zatoulal. Po prohledání každého centimetru krychlového jsem napsala majiteli bytu, jestli o něm něco neví. A jeho odpověď byla rozsudkem všech našich sporů: "Když jsem ten vysavač viděl, usoudil jsem, že má svá nejlepší léta již za sebou a vyhodil jej." Díky tomu se teď můžeme pyšnit super nadupanou mašinkou na vysávání.
Taky jsem zažila stěhování ručně, bez aut (ale u mě to teda nebylo dobrovolný :D). Převážela jsem si věci MHD a už bych to zažít nechtěla. :D
OdpovědětVymazatTo by mě zajímalo, kde ta vaše flaška skončila. :D
Takový vysavač z roku raz dva máme na bytě taky. Dokonce taky přelepený izolepou, aby fungoval, jak má. :D Neumím si představit, že by zmizel. :D :D Já bych na toho majitele byla naštvaná, kdyby ho jentak vyhodil a já tu neměla čím uklízet. :D Ale bylo to k něčemu dobrý, když teď máte vysavač nový. :)
Tak ať se vám krásně bydlí i dál! ;) Taky už se těším, až budu s přítelem bydlet, ale já si ještě počkám. :D :)
teeeda to s tým vysávačom ma mrzí, ale podala si to tak vtipne :)
OdpovědětVymazat