Přeskočit na hlavní obsah

Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji!
Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí.
"Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypuje a druhý to splachuje. Ve výsledku je docela klid. Horší je, když jsou oba opilí, jeden vyrypuje a druhý se chytne na lep...
...Tak jako tento týden na Halloweenské party. Kvůli tomu, abych se mohla i letos za něco namaškařit, jsem vytáhla milého do klubu, do kterého on zásadně nechodí. Pochopte to, metalista v tanečním klubu. První kroky celého osazenstva vedly jako pokaždé směrem k baru. A zde se od nás muž odpojil. My jsme se zbytkem střídavě blbli na parketě a střídavě postávali u baru. S rostoucím množstvím alkoholu v krvi ve mě rostla i má vzpurná povaha.. a žárlivost. Pokaždé, když jsem se podívala směrem k Bohémovi, tak tam postával s ženskou. A už jsem se v duchu začala napružovat. Když mu to vyčtu, určitě mi řekne, že si nemám na co stěžovat, protože šel do tohoto klubu jen kvůli mně, tak ať zklidním hormon.... /Poslední dva týdny poslouchám furt jen něco o téhle dámě a dneska s ní hodlá strávit očividně celý večer. Tak ať si tady teda teď randí přímo přede mnou. Opět poznámka na okraj - ta dáma je i má kamarádka a spolužačka a nikdy v životě jsem na ni nežárlila, ani s ní neměla žádný problém.. Ale mozek koupající se v chlastu je trochu problémový a má rád dramata. Muž samozřejmě z mých pohledů sršících blesky poznal, že je něco v nepořádku a přišel to řešit.. Taky už s mozkem obaleným alkoholem. Takže po chvilce našeho rozhovoru jsme začali být oba nepříjemní. A v tu chvíli se mezi nás VECPALA holčina, která si po mém příteli frčela v době, kdy jsme spolu začali chodit, takže moc velké sympatie k ní necítím (hlavně proto, že mu vyvolávala ve 4hodiny ráno, že se rozešla s přítelem). Naprosto utla naši konverzaci a vypadalo to, že zcela ignoruje fakt, že jsme nějakou vedli a že tam s Bohémem vlastně stojím. Tak to už jsem všechny poslala do patřičných míst a šla si po svých. Později jsem jí to s malým zadostiučiněním vrátila, když se bavila s mou kamarádkou a já si svou Krásku uprostřed jejich konverzace odtáhla pryč se slovy "Ty jsi moje kamarádka, ne její." *haha*
Jenže pořád ještě nebyl všemu konec, protože když se Bohém rozhodl opustit klub, šla jsem to s ním vyřešit ven, pěkně ručně stručně.  Tam to vypadalo následovně: já jsem plivala výčitky a Bohém se vztekal a všechna slova cedil skrz zuby, až jsem čekala, že mi jednu ubalí. Ale stejně jsem dál a dál provokovala. No a pak přišla osudová věta: "Já jsem tady šel jen kvůli tobě, normálně bych tady nikdy nevkročil, ale jsem tady s tebou." V tu chvíli se mi zatmělo před očima a přála jsem si, aby to nikdy nevyslovil.. Rozpustili jsme náš debatní kroužek jeden nasraný víc, jak druhý.
Když jsem poté o 2 hod později přišla domů, Bohém tam nebyl. Takže jsem žhavila dráty, kde jako je. Prej seděl v nonstopu (jasně, se kterou z těch svých borek jsi tam byl?.. to jsem nakonec neřekla, jen to mám stále v hlavě). Ale že už jde domů. A říkal to s naprostým klidem, mírným hlasem, úplně vychladlý. Ale v tu chvíli jsem se zase rozběsnila já. Přece tady na něj doma nebudu čekat jak nějaká pipina, až se milostivě vrátí. Tak jsem se sebrala a šla se ve čtyři ráno projít. Zima jako blázen, tma jako blázen, já opilá a ještě blázen *haha* No a to samozřejmě zas během chvilky žhavil dráty on, kde jako jsem. Ano, komedianti v italském filmu jsou proti nám nudní, jako účastníci funusu. Nakonec vše dobře dopadlo, doma jsme se šťastně shledali, ráno se probudili celkem střízliví a zcela vyklidnění.
Když jsem tento příběh pak vyprávěla v práci Party Girl, završila to větou: "Já jsem taky žárlivá, ale umím to spolknout. Ale když jsem opilá, je mi všechno jedno. Klidně udělám scénu před publikem. Posledně jsem třeba žárlila na to, že se baví se svou sestřenicí" Takže je mi to jasné. Nejsem v tom sama.

Komentáře

  1. Pěkný článek :) A co třeba zkusit nepít? Vyřešilo by to spouuustu problémů, ale tak to už je vaše věc :) .
    https://gingerjannie.blogspot.cz/

    P.S. Tenhle font je pěkný, ale nepodporuje některé cz znaky a tak a občas není moc čitelný třeba T :/

    OdpovědětVymazat
  2. preto sa alkoholu vyhýbam, aj keď ja som vtedy opačný prípad - je mi všetko jedno, naberám odvahu a som veľmi prítulná a pripadám si najviac sexy... takže musím povedať, že vtedy by sa mal báť skôr môj milý ako ja. on zas vôbec nepije, takže to máme dobré a mňa to teší. ale chápem.

    perník a tiramisu dokopy! tak to je najväčšia dokonalosť! ten musím vyskúšať, vyzerá úžasne! ^^.

    THE WORLD BY KEJMY | CHRISTMAS GIVEAWAY

    OdpovědětVymazat
  3. :D Hahah, no, alkohol dělá očividně s každým své.

    OdpovědětVymazat
  4. Tak tohle mi silně připomíná mě. :D Jakmile se napiju a přeženu to, jsem neskutečně žárlivá a schopná dělat scény kvůli ničemu. :) Úplně vás vidím... umím si to živě představit. :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…